Rozhovor s olympionistkou Jitkou Čábelickou
Jak vypadá příprava na olympiádu, co se děje v zákulisí mimo televizní obrazovky, anebo jakou stravu jedí olympionici? To vše se dozvíte z rozhovoru s naší skvělou ambasadorkou Jitkou Čábelickou, nejlepší českou bikerkou a účastnicí Letních olympijských her 2020 v Tokiu.
Jitka Čábelická, česká cyklistka jezdící na horském kole (cross-country), je trojnásobnou mistryní České republiky z let 2018, 2019 a 2020. Letos ji její nadání dostalo až do japonského Tokia, kde poprvé v životě působila jako soutěžící Letních olympijských her 2020.
Jak si se připravovala na olympiádu v Tokiu?
Byla to stejná příprava jako na jiné závody, tj. prosinec soustředění na Malorce, leden na běžkách – co to jde, dvě soustředění na Kanárských ostrovech a poté už začátek závodní sezony v Evropě. Letos byly komplikace kvůli Covid-19, závodů bylo méně a zůstávali jsme více v zahraničí. Tréninky jsme se snažili držet, tak jak to bylo osvědčené, ani žádné změny v jídelníčku – vše jelo v zajetých kolejích.
Jaká strava byla nabízena sportovcům v Tokiu?
Vůbec jsme v Tokiu nebyli, odvezli nás autobusem do bikerské vesnice, závodiště bylo 3 hodiny od centrální olympijské vesnice. Na tréninkovou trať to bylo „jen 20 km“, takže jsme v rámci tréninku mohli dojíždět – to bylo super. Jídelnu jsme měli omezenou v porovnání s tou v hlavní vesnici.
Jídlo bylo kvalitní a chutné, jen po celý týden od snídaně k večeři bylo stále stejné jídlo (smích). Nabízelo se hodně rýže (žádné sushi), velký salátový bar, oproti jiným evropským závodům bylo stále k dispozici avokádo, což normálně nebývá. Japonci nejsou moc na mléčné výrobky, takže výběr sýrů byl omezený, relativní absence masa – například pořádný steak a dobré hovězí bylo spíše v podobě malých průhledných plátků, takže si člověk musel naložit, aby dostal pořádnou porci před závodem. Ale bylo hodně ryb. A Kimchi? Nejsem si jistá, ale spíše tam nebylo.
Z luštěnin hlavně cizrna a fazole, nicméně z plechovky v rajčatové omáčce. Určitě si každý vybral. Na snídani si řada lidí nosila vlastní ovesné vločky, protože standard byly cornflaky. Já jsem si také dovezla vlastní vločky a přesnídávku před závodem. Vždy bylo k dispozici ovoce, ananas, meloun a je třeba podotknout, že bylo dokonale šťavnaté.
Zajímali by nás zákulisní informace z dění na olympiádě, něco ke sdílení se čtenáři?
Nedovedu si představit, že by olympiáda byla jinde než v Japonsku. Protože, co se Japoncům řekne, tak to bez diskuse udělají, všichni byli velmi milí a vstřícní, stále se klaněli, stále se snažili být nápomocní. Nicméně, když nastala situace mimo plán, tak začal být lehký chaos.
Prostředí, kde jsme jako bikeři byli, se jmenuje Izu, byli zde menší kopce podobné jako Jizerkám – zaoblené kopce, velmi zelené prostředí typu jungle, příroda mě hodně překvapila svoji sytou zelenou, byla krásná. Podnebí velké vlhkosti a teploty kolem 30°C.
Jela jsem tam s nejhoršími představami, že nebudeme moci nikam jít, ale v bikerském resortu, což byl originálně golfový resort na kopci, jsme se mohli pohybovat normálně a také jsme mohli sami jezdit na závodiště svojí trasou. To bylo moc fajn. Olympijská trať byla jeden velký zážitek, byla posunuta o level výš než jezdíme Světový pohár.
Jaké jsou dojmy z vlastního olympijského závodu?
Nám se stalo to, že 3 dny jsme trénovali na úplně suché trati, ale večer před našim závodem začalo pršet a trať nebyla stavěna na déšť a jízdu za mokra. Část tratě se sesunula, a dokonce museli poslat na úpravu tratě bagr, což jsem za svoji kariéru nezažila. Před startem jsme dostali papír, že některé sekce jsou zavřené, některé upravené apod., což je dost nestandardní. Tím se závod hodně změnil vůči tréninku. Po dojetí jsem byla zklamaná, protože jsem pokazila start a zaváděcí kolo, kdy jsem se zasekla a nabrala ztrátu, takže jsem se musela hodně prokousávat dopředu. Poté byl závod fajn, ale už ztrátu nešlo moc dohnat. Prvotní zklamání, ale poté se to přehouplo do radosti a spokojenosti, že jsem uzavřela jednu kapitolu, protože jen účast na olympiádě s odloženou účastí je velký úspěch. Navíc jsem tipovala jako vítězku Jolandu, což vyšlo.
Co Jitku čeká v sezoně 2021?
Po návratu z Tokia jsem si dala pauzu – dokonce 3 dny bez kola, poté týden tréninku, vynechala jsem nějaké závody v ČR. Už začíná bláznivý kolotoč – MS Evropy v Srbsku, MČR v Harachově (Jitka vyhrála), MS v Itálii a poté Světový pohár ve Švýcarsku a tečkou bude finále Světového poháru v USA a pak už jen závody pro zábavu. To vše bych měla stihnout do konce září, každý týden něco.
Velké gratulace z I love Hummus a díky za rozhovor.
